Bavorský premiér Markus Söder, jehož spolková země po druhé světové válce nad vysídlenými sudetskými Němci převzala „záštitu“, to ve svém projevu označil za důležitý symbol toho, že Češi a Němci již nejsou nepřátelé. „Zahrát českou hymnu byl důležitý signál toho, že jsme přátelé a partneři. Nezapomínáme, co bylo, ale chceme novou a lepší budoucnost. Cestu k ní hledáme společně,” řekl doslova. Hymna, kterou zahrála dechovka kapelníka Rolanda Hammerschmieda, zazněla před vystoupením českého poslance a někdejšího vicepremiéra Pavla Bělobrádka (KDU–ČSL), píše Petr Žantovský ve svém novém cyklu „Pohled přes rameno".

Bělobrádek v projevu sudetským Němcům vyřídil pozdravy od některých členů české vlády a ujistil je o pokračování intenzivní spolupráce Česka a Německa. Söder v projevu zdůraznil potřebu spolupráce evropských národů, Čechů a Němců nevyjímaje. „Jsme ve středu Evropy, v srdci tohoto báječného kontinentu, proto je naším úkolem ho rozvíjet společně,” řekl. „Nejen se sudetskými Němci, ale i s našimi přáteli a partnery z Česka. V červenci proto pojedu do Prahy,” uvedl bez konkrétního termínu.

Sudetští Němci podle Södera sehráli klíčovou roli v rozvoji Bavorska. „Bavorsko bylo po druhé světové válce chudým německým domem. Odkud tedy přišla naše prosperita?” položil si otázku, na kterou odpověděl, že zásluhu na tom mají právě sudetští Němci. Poznamenal, že sudetští Němci se po vysídlení setkávali v Německu jako běženci s ústrky či nedůvěrou. „Museli jste se prosadit těžkou prací. Neměli jste nic než čest a vzpomínky,” uvedl. „Přispěli jste k rozvoji Bavorska a Evropy. Sudetoněmecké hnutí si proto zaslouží Nobelovu cenu za mír,” řekl Söder. Na sjezdu sudetských Němců vystoupil rovněž soubor lidových písní a tanců Javorník z Nového Jičína,

Tato zpráva zaslouží hned několik zásadních komentářů. Předně: O jaké cti hovoří Söder? Zapomněl snad na to, že zdrcující většina sudetských Němců v druhé polovině třicátých let minulého století přísahala věrnost Hitlerově Třetí říši? Že sudeťáci odkládali svá dosavadní československá občanství jako na běžícím páse a přijímali občanství nacistického Německa? Že spolu s Konradem Henleinem hajlovali na náměstích měst patřících k naší republice (od Chebu po Liberec) a skandovali nesmlouvavé heslo Heim Ins Reich? Nebo že by Söder měl na mysli jinou čest? „Čest“ roduvěrného příslušníka vyvoleného národa, který se rozhodl vše neárijské z Evropy vyhnat, povraždit, zneužít, zotročit?

A dále: co myslel Söder tím výhružným „v červenci pojedu do Prahy“? S kým tam bude jednat? Snad s premiérem Petrem Fialou, jenž sudetoněmecké otázce věnoval velkou část svého odborného portfolia (diplomku a dizertaci), což jste si ještě před pár lety mohli ověřit i na Wikipedii, zatímco dnes tam tato fakta nenajdete. Koluje jen fotka, kterak tehdy mladý Fiala ve funkci moravskoslezského lídra Panevropské unie doprovází po Brně své přátele, Otto von Habsburga a šéfa sudetoněmeckých spolků Bernda Posselta. Jaký má Fiala a kdokoli mandát k tomu vyjednávat o čemkoli týkajícím se sudetoněmecké otázky nad rámec Česko–německé deklarace, kterou v roce 1997 podepsali premiéři Kohl a Klaus? Co se tím sleduje?

A last but not least… Jaký měl mandát exministr a exšéf lidovců Pavel Bělobrádek k tomu, aby opakovaně vyslovoval na sudeťáckých sněmech jménem naší země jakékoli zdravice, podobně jako jindy též někdejší ministr kultury Daniel Herman, brněnský primátor Vokřál či socialistka Marksová?

Co se týče šílenosti s Nobelovkou pro sudeťáky, od jisté doby bych se nedivil ničemu. Vždyť ji dostal už i palestinský terorista Jásir Arafat. Od toho okamžiku je možné všechno. Mimochodem, možná nevíte, že na Nobelovu cenu za mír byl nominován i Adolf Hitler, ale pokazil si to v září 1939 napadením Polska.